Zaklínač 3 - divoký hon - recenze hry

Jako příznivec dlouhých her jsem se na třetí díl Zaklínače, s podtitulem Divoký hon, velmi těšil. Už samotný obal hry napovídal, že si s tím tvůrci dali skutečnou práci. Zapomeňte na trapné dvojlisty či úplnou absenci bookletu. Plastový obal v sobě ukrýval kartičku s poděkováním za zakoupení hry, cd se soundtrackem, mapu Zaklínačova světa a knížečku se základními informacemi o příběhové lince. Po nastudování už nebylo cesty zpět, musel jsem začít ihned hrát. Došlo mi, že to bude velkolepé.

První dojmy

Začátek hry je sice trochu chaotický, ale jakmile se ocitnete v první lokaci, záleží už jen na vás, kam půjdete a co budete dělat. Zaklínač nabízí kromě hlavních úkolů, kterých není zase až tak moc, jak by si RPG tohoto formátu zasloužila, vedlejší a podružné úkoly, které tento mínus plně vynahrazují. Děj postupuje opravdu velmi pomalu, sám jsem hraním strávil přes tři měsíce. Prostředí je velmi interaktivní, můžete sebrat téměř cokoli, a následně to prodat, nebo si z toho něco vyrobit, jen pozor na aktuální váhu Zaklínačova „batohu“, zvyšuje se až během hraní, skrze různá vylepšení a úrovně.

Mluvím, mluvíš, mluvíme

Dialogů je ve hře požehnaně. Některé sice začínají po několika hodinách trošku nudit, zejména tedy u „prostých“ lidí, výraznější postavy anebo zloduši si ale drží svou laťku poměrně vysoko, nejednou se mi na tváři objevil úsměv (hlavně, když si hru pustíte v polštině, ty invektivy a hlášky stojí za to). A když už jsme u těch postav, graficky jsou, dle mého názoru, zpracovány velmi zdařile. Dokonce nebylo zapomenuto ani na to, že když s někým hovoříte v dešti, je dotyčný skutečně mokrý, což se stává poměrně často, jelikož se ve hře mění počasí se železnou pravidelností.

Tak pojď!

Nepřátelé jsou v Zaklínačovi velmi rozmanití. Rozsekat, a to doslovně, můžete lapky, zloděje, rytíře, upíry, čarodějnice, baziliška, oživlý strom či cosi, co vypadá jako mutace jelena a divočáka. Přestože je tento netvor podivný, nese prostý název – čert. Jak ho vystopovat? Stačí jít za obřími bobky. Osobně se mi ale nejvíce zamlouvala trojice čarodějnic, které jakoby vypadly z hororové antologie Silent Hill. Inspirace tímto herním hitem nelze v jejich případě popřít. A scéna před závěrečným soubojem, kdy vzývají temného pána a vaří v kotli plném krve, je k nezapomenutí.

Koupit, nebo nekoupit?

Pokud máte rádi RPG, u kterých si budete myslet, že už hrajete naposledy, a pak zjistíte, že jste teprve v polovině, máte rádi krásné okolí (až na trávu a stromy, zde to mohlo být opravdu lepší), vyhovuje vám hrát podle sebe a milujete prozkoumávat jak nejvyšší vrcholky hor, tak i zatopené lomy, kde číhá nebezpečí na každém kroku, je Zaklínač pro vás to pravé. Přestože trpí několika nedostatky, úroveň herního zážitku to dostatečně smázne. Myslím si, že takové RPG tady ještě nikdy nebylo, ostatně spousta kladných hodnocení mluví sama za sebe. Jen pozor na to, jak budete plnit úkoly. Neosvědčuje se nechávat si něco na později, neboť i ten zdánlivě bezvýznamný úkol může mít v pozdějším vývoji příběhu docela podstatný význam, a pokud jej splníte až poté, co se dějová linka posune zásadně dopředu, nebude se daná osoba, kterou potřebujete k jeho zdárnému dokončení, s vámi bavit a vám tak nezbyde nic jiného, než najít starší slot s uloženou hrou a vrátit se o několik dní hraní zpět. No, ale která hra bývá úplně bez bugu, že?